Praní a péče o oblíbené oblečení se ukazuje být v mnohých případech ne zcela bezstarostnou záležitostí. Jistě se Vám už někdy podařilo vložit do pračky něco, co po vyjmutí ven muselo putovat rovnou do koše. Pokud se na oblečení objeví viditelný flek, stopy obarvení nebo drobná dírka, vyvstává na mysl především jedna otázka - jak to zařídit, aby se situace už neopakovala? Mezi náchylné tkaniny patří mimo jiné hedvábí. Jedná se o ušlechtilý jemný materiál přírodního původu, s nímž je třeba zacházet šetrně. Pokud ve svém šatníku schraňujete hedvábnou halenku nebo šaty, dozajista hledáte způsob, jak se o ně vhodně postarat a výrazným způsobem prodloužit jejich životnost.

Hedvábí patří k jedné z nejdražších tkanin a bývá spojováno s elegancí a luxusem. Tento přírodní materiál náleží k neobyčejně jemným, lehkým a stylovým, takže splňuje tajná očekávání i těch nejnáročnějších dam, znajících se na dobrém vkusu. Žen, jež na sebe hledají netuctové modely prvotřídní jakosti. Hedvábná vlákna jsou hypoalergenní, jelikož se v nich nedaří roztočům. To je předurčuje pro osoby s citlivou pokožkou a alergiky. Kromě toho je tkanina z hedvábí velmi prodyšná, snadno pohlcuje i vypařuje vlhkost. Dodají Vám pocit neustálého přísunu čerstvého vzduchu. To je důvodem, proč jsou hedvábné šaty ideální volbou do letních veder. Neznamená to nicméně, že se hedvábná látka nehodí pro nošení v jiných ročních obdobích. Hedvábí dokáže téměř tak jako vlna zadržovat tělesné teplo, pokud je kolem chladněji, takže se v něm budete cítit příjemně i během jarních nebo časně podzimních večerů a rán.

Hledáte-li oblečení z čistého hedvábí, náleží si položit otázku, týkající se odlišení přírodního hedvábí od umělého. Letmým pohledem se umělý materiál od pravého nemusí příliš odlišovat. Pravděpodobně ale bude mít výraznější, méně ušlechtilý lesk. Pokud si všimnete odlišností v lesku, je pravděpodobné, že před sebou máte výrobek z umělého hedvábí. Existuje nicméně také zcela nešetrná metoda, jak se dopídit pravdy, a sice „zkouška ohněm“. Opravdové hedvábí se bude pálit pouze v momentě, kdy se bezprostředně setká s plamenem, načež se kolem rozšíří zápach podobný spáleným vlasům. Oproti tomu se bude umělé hedvábí po déletrvajícím přiblížení plamene tavit a vydávat zápach pálícího se plastu. Je celkem samozřejmé, že se do podobných zkoušek většina dam příliš nepohrne. Hedvábí nepatří k laciným tkaninám, takže před jeho koupí se vyplatí zjistit si jeho skutečný původ. Hedvábná látka položená přes ruku by měla poskytnout prvotní chladivý pocit. Pokud se hedvábné šaty už jednou staly součástí Vaší garderóby, je třeba o ně náležitě pečovat.

Poté, co jste z nádoby na praní hedvábí vyjmuli, nalijte do ní vodu čistou, pokud možno se stejnou teplotou. Teplotním šokem totiž mohou být vlákna poškozena. Pokud na Vašich hedvábných šatech nebo halence i nadále zůstaly viditelné skvrny, můžete do vody dodat trochu octa. Ten navíc pomůže neutralizovat zbytky obvykle zásaditého prostředí, vytvořeného pracím prostředkem. Stejně jako v předchozím kroku je třeba látku vymáchat šetrně, a to až do momentu, kdy nebude voda pěnit.

Stejně jako při samotném praní ve vodě nenáleží ani po vyjmutí z ní látku ždímat silou. Jak už bylo zmíněno, jsou mokrá hedvábná vlákna citlivější než obvykle a náchylná na vytahování. Nahromaděná voda je těžká a pouhé vyvěšení na šňůru není moudrým řešením. Pro vysání její velké části se bude hodit volně položený suchý ručník. Položte oblečení mezi něj a mírně zatlačte. Po nějakou dobu nechte ručník s ním ležet vodorovně, například přes sušák. Vyvarujte se sušení v klasické sušičce oblečení nebo na přímém slunci. Přímé sluneční paprsky způsobují při sušení blednutí. Pověšením na venkovní šňůru látka může mimo jiné ztratit tvar, čemuž mohou dopomoci poryvy větru.